KORZETY - díl druhý
| Posted in korzety , osobní , Zuzana
8
Celý den jsem strávila sledováním ulice a posloucháním projíždějících aut, kdyby náhodou nějaké z nich patřilo české poště. Netrpělivě jsem totiž vyčkávala, kdy mi ho konečně přivezou. Můj milovaný korzet.
Když jsem se již téměř vzdávala naděje, konečně jsem uslyšela motor auta, který ztichl těsně před naším domem. Vyskočila jsem z křesla a pádila k oknu, napůl smířená s tím, že to bude zase propadák jako celé ty hodiny předtím. Popeláři, chlap co si spletl dům nebo dokonce svědkové Jehovovi... Jaké bylo moje překvapení, když pod okny stála velká modrá dodávka s nápisem "Česká Pošta". Na nic jsem nečekala a vystartovala po schodech dolů k vratům, natěšená jako malé dítě a do široka se usmívala. Úsměv mi ale záhy povadl. Vyřítila jsem se ven a akorát mi paní z pošty odjížděla ze zorného pole. Babizna se neobtěžovala ani zazvonit, jen rychle hodila do schránky předem připravený papírek a odjela. Musela být docela turbo, když předstihla i můj sprint ze schodů.
A ve mně se v tu chvíli začala vařit krev.


