„Takže poslední ujištění - průchodky stříbrné, destička šedá kosticová, kontrastně prošívaná černou. Sedí vše?" SMS s tímto zněním mi zapípala před několika dny a já zajásala. Po půl roce čekání ho snad budu mít. O čem že to mluvím? Samozřejmě že o korzetu.

Fotky od „mé korzetiérky“ mi doslova vyrazily dech. Vypadá snad ještě lépe než jsem čekala. Ta holka umí s látkou divy. Otázkou však zůstává, proč čím dál více  mladých žen  (do jejichž řad se nadšeně hlásím) propadá fenoménu korzetů po tom, co zcela jistě viděly obrázky svých předchůdkyň. Četly poučení, jak jim korzet poškodil vnitřní orgány, i jak umíraly ve velice mladém věku. Vždyť některé rekordmanky dostaly svůj pas až na obvod 33 cm. A to už je tedy pořádná „vosa“.

Přesně touhle problematikou se budu zabývat v následujících řádcích. Sluší se začít nejprve historií korzetu, aneb jak to vše začalo.





Historie korzetu

Musíme se vrátit více do historie, než bychom možná čekali. V Brandonu v Norfolku byly při archeologických vykopávkách objeveny kresby ryté do kosti staré 20 000 let, znázorňující ženy oblečené do korzetů ze zvířecích kůží.  Stejně tak je možné objevit korzet na ženě i na kresbách na předmětech pocházejících z Egypta, Kréty i Asýrie.

Korzet, jak ho známe dnes, však zažil svůj největší rozkvět o pár set až tisíce let později, a to od 18. století (Viktoriánská éra). Korzet měl za úkol zdůrazňovat hpředevším úzký pas a bohaté křivkami nad a pod ním. Nejdříve byl korzet krátký, ale jak se prodlužovala linie pasu, stávalo se jeho tvarování stále obtížnější. To dalo vzniknout „korzetovým hákům“- kovová očka a háčky na přední straně korzetu. Korzet se také stává symbolem čistých mravů (čím více byla žena sešněrována, tím byla považována za mravnější). Fungovala zde rovnice: Povolené tělo = povolná žena. Vše došlo tak daleko, že dívky ve viktoriánské době měly často dva cíle: vdát se před 21. narozeninami a mít pas užší než 21 palců. Korzet se nosil i v noci (jiný než na denní nošení), aby se tělo náhodou nepokusilo vrátit do původního tvaru. Do módy  se současně dostávají i „honzíky“ (vycpávky na pozadí ), takže tělo dostávalo esovitý tvar.

V 19.  století byl korzet pro ženy z bohatších vrstev nutností, aby se odlišily od těch chudších. Vznikaly dokonce věci jako: těhotenský korzet, korzet na kojení, pro koupání, korzet umožňující jízdu na koni. Zní to skoro, jako by ženy v té době nedělaly nic jiného, než se převlékaly z korzetu do korzetu. Ideální pas v této době měl měřit 43-53 cm. A teď vážně…která z nás by si na tohle troufla?

Ve dvacátém století však nastupuje na místo korzetu podprsenka. Do módy dostává takzvaný „chlapecký vzhled“ kdy jsou v oblibě malá prsa a úzké, nevýrazné boky.

 Dlouho je proto co se týče korzetů ticho po pěšině. Ale najednou, v našem 21. století, jsou zčista jasna všude. Herečky jej obléknou pro titulní stranu časopisů, dívky soutěžící na molech Miss se v něm často promenádují po molu se snahou zaujmout - a zcela jistě se jim to daří. Asi by se zde hodil citát že „móda má velmi krátkou paměť.“ Jenže co naplat. My ženy jsme od přírody marnivé a toužíme být krásné. A když si na misku vah postavíme přísnou redukční dietu s nejistým výsledkem, zmenšení prsou o několik čísel a výsledky v nedohlednu, a na misku druhou korzet, do kterého se stáhneme a vypadáme rázem jako královny plesu bez námahy… Tuto volbu už nechávám jen na vás. Já si ale vybrala:)




Střihy
Tady předpokládám, že se bavíme o opravdu stahovacích korzetech, nikoli o jejich nápodobách, které vám tělo maximálně tak obepnou, ale o nějakém stahování či tvarování nemůže být moc řeč.
   „Moje korzetiérka“ Riwaa rozděluje korzety na dva základní typy: Viktorian a Edwardian.    U Viktorianu jdou kostice rovně a vytváří žensky klenuté břicho. U Edwardianu se kostice v přední části sbíhají blíže k sobě a vytváří tak břicho naprosto ploché, zato ale zvýrazňuje boky a pozadí.

Další dělení je podle výšky korzetu. Můžete mít korzet pod prsa, rokokově-secesní korzet (řekněme tak do poloviny prsou), či korzet vysoký, plně zastupující funkci podprsenky.

Je na každé z nás, pokud jsme již korzetům naplno propadly a toužíme nějaký vlastnit, zda-li si vybereme z konfekce kamenných či internetových obchodů (zde jsou ceny od pár set po několik tisíc, podle značky obchodu i výšky korzetu, použitého materiálu…faktorů je opravdu hodně), nebo si vyhledáme zručnou, geniální ženu co umí s látkou zázraky. Tuto možnost jsem zvolila i já, i když cena takového korzetu je v porovnání s konfekcí o něco vyšší (ale opět záleží na výšce, materiálu, zdobení…). Ovšem pokud si to můžete dovolit, myslím že se investice rozhodně vyplatí. Za prvé, můžete si  říct co chcete a přesně to dostanete. Fialová stužka, falešné šněrování, krajka, výšivka, není problém. Také materiál si zvolíte zcela sama. Za druhé, korzet bude přesně na vaše míry. Nestane se tedy, že si korzet vyberete, vyzkoušíte, a ouha - u hrudníku do něj trochu chybí a v pase přebývá. Třetí výhodou je, že váš korzet je originál. Nestane se, že by  jste potkala na ulici ženu, co by měla identický. Musíte sice počítat s trochou čekání (ono ušít takový korzet jistě není legrace, a upřímně obdivuji ty, co to svedou) ale rozhodně se to vyplatí.

Tak, a zítra na poštu pro můj skvost. Podle Riwy se jmenuje Rebeca.

Na závěr pár odkazů pro ty, co si přejí vědět víc:
www.korzetorium.cz
www.riwaa-nerona.com